Permanentní cesta k sob?

Snad jen s výjimkou intenzivn?j?ího ponoru do hlubin jazzu, pro?el klávesista, skladatel a producent Milan Steigerwald prakticky v?ím tím co se vejde do ?irokého termínu hudba. Od klavírních koncert? v d?tském ve?erním obleku, p?es gymnaziální bigbít a adolescentní underground, p?es odlid?t?nou pozici vytí?eného námezdního d?lníka popu a? k vlastní tvorb?, výrazu sd?lení pod vlajkou domovské kapely King Size. Od slu?by hudb? a na?as i hudebnímu pr?myslu a? po hledání a nacházení vlastního poselství vlastních hudebních i mimohudebních p?edstav a souvislostí. Je to cesta plná záto?in a paradox? a také zku?eností. Alespo? ve zkratce t?chto ?ádk? se po ní vydejme.

Adie Amadeus

"Kdy? mi bylo sedm let, zvládl jsem dokonale t?eba Janá?kovu Li?ku Bystrou?ku, ale nem?l jsem ani pon?tí, ?e existuje n?co takového jako bigbít," p?iznává Milan Steigerwald. U? do útlého d?tství navázal svým zp?sobem na rodinnou tradici svého prad?de?ka, který zpíval v proslulém operním dom? La Scale i otce, klasicky vzd?laného klavíristy. Postupn? absolvoval v?echny existující cykly hudebních ?kol ve h?e na klavír. Vyhrál bezpo?et klavírních sout??í a vyr?stal doslova obklopen vá?nou hudbou.
"Jako dít? jsem nem?l jediné d?íny, zato jsem m?l spoustu oblek?. Hrával jsem jak cvi?ená opice n?kdy i v mozartovské paruce a asi z téhle doby se datuje m?j nep?ekonatelný odpor k tomuhle typu oble?ení, který mám dodnes. Chodil jsem s rodi?i na spoustu koncert?, na operní p?edstavení a o ?ádné jiné hudb? jsem nem?l ani pon?tí. Jediné, co jsem vedle muziky intenzivn? d?lal byl sport, zejména ly?ování. Kdy? si tak vzpomenu, co jsem si p?edstavoval ?ím jednou budu, nebyl to nikdy kosmonaut nebo n?co takového. Asi do deseti let jsem si ?íkal, ?e budu dirigent a k tomu sou?asn? olympionik. Vid?l jsem to asi tak, ?e pojedu n?kam do sv?ta ?ídit filharmonii a sou?asn? p?itom budu závodit na olympiád? na ly?ích. Rodi?e byli toho názoru, ?e bych m?l mít n?jaké solidní zam?stnání, n?co jako ekonom, právník, doktor, ale sou?asn? m? vedli k muzice, kterou bych m?l v záloze jako druhou mo?nost."
Díky výraznému p?irozenému talentu nebyl sice Milan nucen trávit nekone?né desítky hodin obehráváním etud a technických cvi?ení, ale jeho ?ivot slu?n? vedeného chlapce v tesilkách a ko?ilce byl p?ece jenom v lec?ems odli?ný od ?ivota jeho vrstevník?. Osud u? ale pro n?j chystal první zásadní obrat, který ho, konec konc?, v ?ase dospívání v polovin? sedmdesátých let nemohl minout.
"Rodi?e koupili rádio do na?eho rodinného wardburga, já na n?m ladil stanice, a p?i tom p?ela?ování jsem objevil n?jaký zvuk, který jsem neznal a nikdy p?edtím jsem ho nesly?el. Motor sice p?í?ern? ?val, ale já docela jasn? zaslechl motiv ze Smoke On The Water, který m? úpln? ohromil. Ptal jsem se tatínka, co to m??e být za nástroj, on zakroutil hlavou a povídá mi - to? to nevím, nejspí? to bude motorová pila. Tak se na v?c dívali moji rodi?e a dívají dodnes. Pro m? ale tohle první setkání s bigbítem znamenalo naprostý zlom. Po Deep Purple následovali Led Zeppelin, které jako jediné si rád poslechnu dodnes, potom Who... spousta kapel, na v?echny u? si ani nevzpomenu. Ka?dopádn? p?i?el zlom. Ud?lal jsem doma revoluci, spustil vlasy. Babi?ka se nemohla smí?it s tím, ?e vypadám jako chuligán a ´bítlsák´ a já si opat?il bicí a za?al na n? hrát. Na ?as jsem se tak vzdálil klasice, i kdy? vysloven? jsem jí neopustil nikdy. Ov?em a? postupem ?asu jsem se k ní zas víc vrátil, v?echno si srovnal."
Po skon?ení základní ?koly absolvoval Milan Steigerwald gymnázium a posléze vysokou ?kolu ekonomickou. "Bylo to po?ád ve vleku rodi?? a jejich p?edstav o mé budoucnosti. Ekonomku jsem sice dod?lal, v?etn? v?ech zkou?ek, ale pak jsem se vzep?el a ne?el ke státnicím. Bylo to v podstat? natruc rodi??m, kte?í pro m? m?li u? p?ipravený místo a já jsem se jim cht?l takhle n?jak pomstít za v?echny ty oble?ky a cvi?enou opici za klavírem."
U? za gymnaziálních let za?al Milan hrát s prvním bigbítem, který posléze vyst?ídala undergroundová kapela Harmasan, kde bicí st?ídal s klavírem. Vstoupil do prvního krátkého man?elství, zanedlouho následovaného druhým. Tak jak to u muzikant? bývalo, vyzkou?el poté i r?zná zam?stnání. "Uklízel jsem t?eba na zdravotním st?edisku, kde jsem v?dycky v?echen odpad vysypal do velkého pytle, hodil si ho p?es rameno a vyná?el ven. Jednou jsem se takhle pobodal do zad vyhozenou injek?ní st?íka?kou, dostal n?jakou infekci, onemocn?l a musel toho nechat. Pak jsem t?eba m??il vodu, ale jak jsem k ní tak lezl do kanál?, vysmekla se mi jednou t??ká m?í? a nep?íjemn? m? potloukla. Uv?domil jsem si, ?e jsem manuáln? tak nezru?ný, ?e takhle se budu sotva moct ?ivit, ?e muzika bude daleko vhodn?j?í."

Není v?echno zlato co se t?pytí

Hned po odchodu z VŠE v roce 1984 se Milan Steigerwald zapsal na konzervato? Jaroslava Je?ka v oboru klavír. Práv? tady se mu postupn? otev?ely mo?nosti k muzikantské profesi, ale i k velmi razantnímu zji?t?ní, ?e opravdu není v?echno zlato co se t?pytí. "Za?al jsem postupn? dostávat nabídky, abych ?el to?it s tímhle a tímhle, abych ?el zahrát tam a tam. M?l jsem syntezátor, nejd?ív Korg Poly 800, pak Roland JX 8P. Na konzervato?i u?ili r?zní popoví zp?váci, kte?í pot?ebovali sem tam n?co nahrát a tak m? zvali do studií. A tak to za?alo. Pak zavolal n?kdo dal?í, zase n?kdo dal?í, a já si uv?domil, ?e za p?l hodiny ve studiu si t?eba doká?u vyd?lat tolik, co za m?síc p?i ode?ítání vody. Navíc jsem m?l dv? d?ti a peníze byly pot?eba. Hrál jsem s úpln? ka?dým na koho si jen vzpomene?. Ned?lalo mi problémy aran?ování, ?lo mi to v?echno velice lehce ale prost?edí to bylo ot?esné. Dodnes se s tím vyrovnávám a je?t? se mi to nepoda?ilo. Spousta lidí ?íká: V?ím ?ím jsem byl, byl jsem rád. Tohle já rozhodn? ?íct nem??u. Kdy? o tom zp?tn? p?emý?lím, bral jsem to tehdy jako naprosto zni?ující období. Nenávid?l jsem tu práci, nenávid?l jsem p?ístup lidí v tom, ?e si nikdo s ni?ím nelámal hlavu. Byla to prost? práce za peníze, ud?lala se a bylo jedno jak. T?eba v televizním orchestru se n?co nato?ilo, m?lo to evidentní nedostatky, ale ?eklo se - Hotovo, kopr, jdem na polívku. Byly to opravdu tisíce v?cí co jsem nato?il, nedokázal bych je ani vyjmenovat. To?il jsem v televizi, ve Sme?kách, hudbu k film?m, k pohádkám a i kdy? jsem si po?ád ?íkal, ?e nebudu jako oni, ?lov?ka to p?ece jenom poznamená. M?l jsem nabitý ferman a taky si u? potom vybíral podle toho, kolik kdo nabízí. Nerad na to vzpomínám. Osobn? jsem to vy?e?il tak, ?e jsem u? p?ed revolucí za?al d?lat svoje v?ci a k tomuhle se u? nikdy nevrátil a ani nevrátím. Dneska je u? asi p?ístup trochu jiný, ale já u? bych to necht?l."

King Size

Paradoxn? práv? v onom zmín?ném prost?edí hudebn? zábavního pr?myslu, p?i natá?ení po?adu Na výsluní, se v polovin? osmdesátých let poprvé setkal Milan Steigerwald se svou budoucí hudební i ?ivotní partnerkou Pavlou Forstovou, respektive Pavlou Forest. V roce 1987 za?aly v experimentálním studiu ?eského rozhlasu v pra?ském Paláci kultury p?ipravovat první spole?né nahrávky, kterými polo?ili základ výrazné rockové kapely King Size. Kapely, kterou za patnáct let její existence pro?la dlouhá ?ada mimo?ádn? disponovaných instrumentalist? a muzikant? a od po?átku nasadila mimo?ádn? vysokou muzikantskou la'tku. Od prvního EP Lovci t?l po práv? vydávanou eponymní desku King Size, vypustila skupina do sv?ta je?t? alba Happy Sapiens (1993), Romeo a Julie ( 1997). V?dy uznale p?ijatá, p?edev?ím hudebními fajn?mekry. "V?dycky jsem si do King Size vybíral muzikanty, kte?í jako hrá?i výrazn? p?evy?ovali b??ný pr?m?r, mo?ná i nadpr?m?r. Dostali jsme kv?li tomu i p?ezdívku profeso?i. Na druhou stranu, hudba King Size nebyla nikdy n?jak komer?n? tla?ena kup?edu, v?dycky jsme si d?lali a d?láme v?echno sami. Kdy? se n?kdo objevil a nabízel nám spolupráci, zpravidla se z n?j vyklubal podvodník. Na druhou stranu ale nem??u tvrdit, ?e bych na?í pozice litoval. V?echno zlé je pro n?co dobré a nic není ztraceno."
Milana Steigerwalda a Pavlu Forest pojí dohromady nejen spole?ný hudební jazyk a osobní vazby, ale i spole?né zájmy v oblasti tak ?íkajíc nehudební, nap?íklad v oblasti filosofie ?i experimentální psychologie. V polovin? devadesátých let to byli práv? King Size, kte?í jako první u nás vyzkou?eli mo?nosti ?ivého hraní p?i kolektivním holotropním dýchání. Jakousi kronikou spole?ných zá?itk?, ale i názor? a pohled? je i u? zmín?né aktuální album King Size. Pracuje s nejr?zn?j?ími etnickými vlivy a jeho výsledná zvuková podoba má mnohdy a? scénický charakter. Spole?n? s Pavlou se Milan Podílí i na ?innosti nekomer?ního vydavatelství P?íkrý les. Po?ínaje albem nevidomé mezzosopranistky Olgy Št?pánové, vydávají na této etiket? a v Milanov? produkci tituly p?edev?ím z oblasti vá?né hudby, ale spat?ila tu sv?tlo sv?ta i ojedin?lá deska ?idovských písní Katryny Kolcové-Tlusté, velmi osobit? nato?ená za doprovodu ?len? King Size. V útulném dom? nedaleko Prahy, znovuzrozeném p?ed ?ty?mi lety, za?alo v posledních m?sících pracovat i vlastní studio, kde výsledné nahrávky dostávají finální podobu. Milan Steigerwald zde nahrává a produkuje desky nad?jných mladých rocker? i zajímavých interpret? z oblasti vá?né hudby. Obloukem se tak vrátil vedle rockových projekt? k vá?né muzice, která je nedílnou sou?ástí této osobnosti, pro ní? hudba není jen ?emeslem a povoláním, ale i permanentní cestou ke sv?tu a k sob?.

Vizitka

Klávesista Milan Steigerwald se narodil 13. ?ervna 1961 v Praze. Po klasické klavírní pr?prav? a bigbítových za?átcích, které prod?lal soub??n? se studiem na gymnáziu a VŠE, absolvoval konzervato? Jaroslava Je?ka v oboru klavír a Státní konzervato? v Praze v oboru skladba. Soub??n? spolupracoval jako studiový i pódiový hrá? s bezpo?tem popových interpret? osmdesátých let. Poté zalo?il se zp?va?kou Pavlou Forest vlastní progresivní rockovou kapelu King Size, v ní? p?sobí dodnes. Pracuje také jako producent alb vá?né hudby vydávaných na vlastní etiket? P?íkrý les..


Nástroje:

Ensoniq - ASR-10
Ensoniq - TS-12
EMU - Proteus
EMU - Vintage Keys
Roland - JX8P
Staré p?enosné harmonium pou?ívané p?i polních m?ích za 1. sv?tové války
Repro boxy Leslie Solton a Dynacord - DC 300 E